O AVU
Akademie výtvarných umění v Praze je nejstarší vysokou uměleckou školou v České republice. Byla založena 10. září 1799 Společností vlasteneckých přátel umění, jejíž obrazárna se stala základem Národní galerie.Na konci 19. století došlo zásluhou Julia Mařáka k zásadní reformě instituce.
Profesorský sbor posílily osobnosti jako Vojtěch Hynais nebo Václav Brožík a nově založenou sochařskou školu vedl Josef Myslbek. V roce 1896 byla škola zestátněna a spektrum výuky v roce 1910 rozšířila grafická škola Maxe Švabinského a architektonická speciálka Jana Kotěry. V té době již Akademie natrvalo zakotvila v nové budově na Letné, vybudované v letech 1897–1903 podle projektu architekta Václava Roštlapila. V jejím sousedství vznikla podle projektu Jana Kotěry a Josefa Gočára v letech 1922–24 budova školy architektury. V roce 1926 získala Akademie jako první v Československu statut vysoké umělecké školy.
Mezi pedagogy Akademie patřili další významní čeští umělci jako například Karel Postl, Antonín Mánes, Jan Preisler, Jan Štursa, František Kupka, Wili Nowak, Vratislav Nechleba, Otakar Nejedlý, Otakar Španiel, Bohumil Kafka, T. F. Šimon, Antonín Matějček, V. V. Štech, Jaroslav Fragner, Vladimír Sychra, Vincenc Makovský, Jan Lauda, Karel Pokorný, Karel Hladík, František Cubr, Karel Souček, Jiří John, Jan Smetana a mnozí další. Akademií výtvarných umění prošli jako žáci umělci, kteří formovali českou výtvarnou kulturu v průběhu století. Přes tradičně konzervativní charakter výuky představovala Akademie hodnoty, vůči nimž se vymezovaly nastupující umělecké generace. Období progresivního rozvoje střídaly etapy ideologického diktátu a ztráty kontaktu se soudobým výtvarným vývojem. V roce 1990 prošla Akademie radikální reformou pod vedením nově zvoleného rektora Milana Knížáka. Spektrum výuky bylo rozšířeno o nové obory jako např. nová média, intermédia, kresba. Přitom byla důsledně zachována i posílena existence klasicky orientovaných oborů. Principy obrozené Akademie uvedl do praxe nový pedagogický sbor, který tvořili například Karel Malich, Stanislav Kolíbal, Hugo Demartini, Ladislav Čepelák, Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš, Jitka Svobodová, Miloš Šejn nebo Milan Knížák. Další změny nastaly založením ateliéru monumentální tvorby, ateliéru vizuální komunikace či oddělení medailérské tvorby. Současně byl reformován přednáškový program Katedry teorie a dějin umění a iniciován vznik vědeckých pracovišť v oborech teorie umění a restaurování výtvarných děl. Radikální reforma v roce 1990 umožnila plně obnovit statut a fungování školy jako prestižní vzdělávací instituce otevřené plné škále výtvarných přístupů charakteristických pro současné umění. Potvrdila tak tradiční postavení AVU jako excelentní instituce pro výuku oborů volného umění, architektury a restaurátorství.
VVP AVU doplňuje aktivity školy na poli vědy a výzkumu. Úzce spolupracuje s Katedrou teorie a dějin umění, platformou Artyčok.tv a knihovnou AVU.
