Jednatřicátý Sešit je věnován tématu „Architektura a hlas lidu“ a texty do něj vybral hostující editor Hubert Guzik z Fakulty architektury ČVUT. Konkrétně se toto číslo zabývá tím, jak státně socialistické režimy pracovaly se sociologickými daty o bytových potřebách a přáních obyvatelů sídlišť. Autorské složení je mezinárodní a téma je zkoumáno prostřednictvím čtyř studií a jedné recenze. První je studie „Propaganda, Mission, and Public Opinion“, v níž se Krzysztof Mordyński věnuje anketě, kterou uspořádaly komunistické úřady počátkem 50. let mezi obyvateli socialisticko-realistické obytné čtvrti MDM ve Varšavě. O něco pozdějšímu, ale rozsáhlejšímu průzkumu v Československu se věnuje článek Evy Novotné „Sociologické průzkumy první poloviny šedesátých let a První celostátní diskuse o bydlení“; podobně jako Mordyński poukazuje na napětí mezi režimem a architekty, kteří se snažili zjištěné potřeby veřejnosti promítnout do svých záměrů. Z tohoto hlediska byla situace zvlášť obtížná v Rumunsku, kde docházelo k zákazům či výraznému omezování sociologie jako takové. Věnuje se tomu text „A Strained Relationship“ od Dragoṣe Dascălu. V poslední studii poukazuje Karolina Jirkalová na anachronická východiska průzkumu, který v 80. letech realizoval tým Jiřího Musila a jež byly následně publikovány v knize Lidé a sídliště. Číslo uzavírá recenze Mileny Bartlové na dvě historické monografie dotýkající se širších souvislostí našeho tématu – Architekti dlouhé změny (Kopeček a kol.) a Řídit socialismus jako firmu (Sommer a kol.).

Třicáté číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny přináší texty na značně různorodá témata. Nejprve Sabrina Muchová v článku nazvaném „Umění a demokratizace“ analyzuje pojem estetické syntézy ve filozofii Albrechta Wellmera a v návaznosti na tohoto představitele kritické teorie se zamýšlí, jak mohou tvorba a recepce uměleckých děl posilovat demokratickou kulturu. Pod názvem „Města na kraji nemocnic“ se skrývá rozsáhlá studie Vojtěcha Märce o tzv. geopatogenních zónách; autor mj. zkoumá, jak se v tomto fenoménu odrážela dobová nespokojenost s pozdně socialistickým přístupem k bydlení, ale i obecnější krize určitého typu modernity. Třetí a poslední recenzovanou studií Sešitu 30/2021 je ohlédnutí Markéty Jonášové za výstavním projektem Frisbee (2004–2006), zasazující tuto prezentaci českého videoartu do kontextu globalizace. Charakter diskusního příspěvku či polemické eseje má text Jozefa Kovalčika „Kde kolidujú súčasné akadémie a umelecká prax?“, v němž autor kriticky reflektuje způsob uměleckého vzdělávání založeného na tradici „mistrovských tříd“. Číslo pak uzavírá recenze Jiřího Tourka na knihu Petera Eisenmana a Elisy Iturbe Lateness, jejímž tématem je „pozdnost“ jako nástroj kritiky v současné architektuře.

V tiráži je uvedeno chybné vročení 30/2020, správně má být uvedeno, že toto číslo je 30/2021. Za uvedenou chybu se omlouváme.

Hostující editor tematického čísla: Hubert Guzik (FA ČVUT)

Tématem chystaného čísla Sešitu je vztah architektů a uživatelů architektury v zemích tzv. východního bloku.

Na obou stranách železné opony se architekti, urbanisté, sociologové a plánovači ptali, nakolik při navrhování zohledňovat hlas laické veřejnosti. Pro připravované číslo hledáme historické i teoretické příspěvky vztahující se k otázce, jak vlastně pracovala architektonická expertiza s uživateli a obyvateli staveb v socialistických zemích. Nakolik byli architekti a plánovači ochotní naslouchat hlasu lidu? Přispěl případný dialog k redefinování samotné profese architekta a posunům v názorech veřejnosti? Zajímají nás oficiální dobové průzkumy veřejného mínění či rozbory potřeb, přání a představ uživatelů architektury. Uvítáme ale i příspěvky o polooficiálních aktivitách, během nichž architekti spolupracovali přímo s konkrétními komunitami a často poprvé testovali metody architektonické participace. Chceme zjistit, nakolik sociologicko-architektonická expertiza ovlivnila bytové politiky socialistických států a v neposlední řadě také to, co z této expertizy přetrvalo po roce 1989. 

Jazyky: čeština, slovenština, angličtina

Termín zaslání abstraktů: 5. března 2021

Termín rozhodnutí o přijetí návrhů: 15. března 2021

Termín odevzdání hotových textů: 31. května 2021

Redakce ráda zodpoví dotazy ohledně vhodnosti zvoleného tématu či přístupu. Finální texty musí splňovat všechny parametry uvedené na webu v záložce „Sešit“ > „pro autory“ (https://databaze.vvp.avu.cz/sesit/pro-autory/).
Abstrakty zasílejte na e-mail: sesit.redakce@gmail.com 

Tematické číslo odborného recenzovaného časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny se tentokrát zaměřuje na aplikaci a reflexi marxistických přístupů k dějinám umění i samotnému umění. Hostující editorka Milena Bartlová vybrala do čísla na základě open-callu texty, které se k tématu přibližují z různých pozic.

Celé číslo uvádí studie, v níž sama editorka shrnula dosavadní marxistické koncepce dějin umění. Následuje studie Tomáše Hříbka o Karlu Teigem a jeho originálním marxistickém příspěvku k teorii architektury. Třetí recenzovaná studie pochází z pera polské historičky umění Agaty Pietrasik a přibližuje edukační strategie Muzea moderního umění v Lodži, které v letech 1935–1965 vedl Marian Minich; text je publikován v původním anglickém znění. V pořadí poslední studií je podrobný rozbor teorie aktu v československé fotografii 50. a 60. let, který sepsala Marianna Placáková. Číslo pak uzavírá recenze dvou knih zabývajících se uměním socialistické realismu na Slovensku; jedná se o Prerušenou pieseň Alexandry Kusé a Súmrak doby Bohunky Koklesové. Pro Sešit publikace zrecenzovaly Johana Lomová a Hana Buddeus.

Téma: není určeno, reflexe nedávného a současného umění
Jazyky: čeština, slovenština, angličtina
Termín zaslání textů v délce 15-25NS: 31. října 2020

podrobnosti najdete v přiloženém souboru, dotazy zasílejte na email redakce: sesit.redakce@gmail.com

call for papers_netema-2021

Dvacáté osmé číslo odborného recenzovaného časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny nabízí tentokrát poměrně užší rozptyl zaměření jednotlivých studií a recenzí knih, než bývá u netematických čísel zvykem.
Uvádíme jej recenzí knihy Networking the Bloc (2019) od Klary Kemp-Welch, Jan Wollner se zaměřuje na to britská badatelka přistupuje k experimentálnímu umění 60.–80. let. V další ze studií píše Johana Lomová o závažnější stránce „zlatých šedesátých“, když zkoumá, jak fungovala cenzury v dobových výtvarných časopisech. Kritickému přemýšlení o úloze architektury se věnují další tři studie. Michaela Janečková píše o konceptu energetismu, jak jej chápal Karel Janů. Karolina Jirkalová rozebírá dopady a dosahy tzv. Usnesení č. 333/1982 Sb. o stavebnictví. O současných hranicích a možnostech architektury a designu pak píše Klára Peloušková. Číslo uzavíráme recenzí antologie Euroamerické architektonické myšlení (2018) od slovenského teoretika architektury Mariana Zervana.

Ve dvacátém sedmém čísle Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny se sešly texty tematicky velmi různorodé. V úvodu najdeme recenzi Jitky Šosové na antologii textů Art and Theory of post-1989, která obsahuje překlady textů z našeho regionu spolu s úvody zahraničních badatelů. Dalším textem je úvaha Tomáše Pospiszyla o úkolech, které čekají na zpracování dějinami umění postsocialistických zemí. Oba příspěvky se tak vztahují k tématu reflexe naší historie. Marianna Placáková se věnuje problematickému pojmu „ženské umění“ od 80. let do současnosti. Další texty se vztahují k tématu identity: Lenka Veselá řeší otázku zásahů technologie do těla v podobě hormonálního designu a Tomáš Javůrek se zaměřuje na celkovou kybernetizaci naší identity skrze data (a umění), které produkujeme. Lucia Miklošková připravila studii o historii a užití pojmu infra-mince, který do kontextu umění přenesl Marcel Duchamp z oboru teoretické matematiky. Poslední studií v netematickém čísle je text Šárky Lojdové, která se zamýšlí nad známou tezí Arthura C. Danta o konci umění, speciálně se zamýšlí nad tím, jaké jsou zdroje Dantových úvah.

Dvacáté šesté číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny se vrací ještě jednou k tématu historie výstav, jež chápeme jako prizma, jímž je možné se dívat na umění druhé poloviny dvacátého století. Obsahuje rozhovor Terezie Nekvindové s kurátorkou a kritičkou Ludmilou Vachtovou, která připravovala program nejen pro galerii Na Karlově náměstí, ale též Galerii Platýz a podílela se také na přípravě série výstav v Liberci v šedesátých letech. Dále zde najdeme text Márie Oriškové o dvou výstavách amerického umění, které proběhly v Československu v roce 1947 a 1969. Následuje studie o Jiřím Valochovi, v níž se tentokrát autorka Helena Musilová věnuje jedné konkrétní výstavě, již Valoch připravil pro brněnský Dům umění v roce 1980. Dalším z textů je studie Evy Skopalové a Marianny Placákové, která se věnuje ženám v umění 50.–80. let a to jak těch, které tvořily, tak i těch na obrazech. Číslo uzavírá text Alise Tifentale o strategiích vystavování fotografie na FIAP 1956.